Druhá básnička: Moje láska k tobě

Něco bych napsal na úvod, ale nic moc mě nenapadá, tak jdu rovnou na věc.

Na piedestal mnou postavená,
Asi však velice zrádná,
Za určitých okolností záhadná,
Trápí mě myšlenka matná.

Kdysi si tě mé srdce vybralo,
Bude tomu již pár let,
“Dej ji vše” řeklo,
“Dej ji celý svůj svět.”

Každou vteřinu od té doby,
Trávím sněním jaké by bylo,
Najít něco coby mě rádoby,
V lepšího partnera změnilo.

Zasadit semínko lásky,
V květináči ti ho dát,
Dívat se jak roste, jak se z něj stává strom a přitom vískat tvoje vlásky,
Nemuset se o tebe furt s někým prát.

Rád bych měl tvoji duši za tu moji,
Čekal jsem na správný moment, kdy tě vyhrát,
Avšak čekal jsem moc dlouho, že nás štěstí spojí,
A ty teď buď nechceš, nebo nemůžeš se moji vyvolenou stát.

Avšak moje srdce pořád má své tužby,
Po tvojí přítomnosti srdceryvně úpí,
A tímto prohřeškem dopustilo se vraždy,
Vraždy tvojí lásky, proč jsem byl tak tupý,

Už nemůžu vískat tvoje vlásky,
Už nikdy nepůjdeme ruku v ruce,
Už nikdy neuslyším tvůj nádherný hlas lásky,
Už nikdy nebudu ti moct nabízet svoje srdce.

Tisíce důvodu můžu myslet proč si mi to provedla,
Co když víš víc než já,
Co když nějaký záměr si měla,
Ale proč jsem to musel být zrovna já.

Srdce jsi mi tím roztříštila
Doufám že máš dobrý důvod.
Kdyby si mne jen předem varovala,
Ale teď neslyším svého srdce tlukot.

Chtěl bych s tebou mluvit,
Chtěl bych zjistit zrady původ,
Případně bych se chtěl omluvit,
Jestli já jsem ten důvod.

                                Doufám že se líbila, J7.